Vysvědčení: Jak velký vliv, má na náš život známkování

  • Kateřina S.
  • 896

Vysvědčení se blíží a já mám pocit, že bych na toto téma, měla, co říct.

Vysvědčení, hm, co to vlastně znamená?

Ze školního hlediska, jde ve zkratce o písemný souhrn známek, které mají definovat, jak moc jsme dobří nebo naopak, jak moc jsme špatní.
Z mého hlediska jde o naprostý zaostalý nesmysl, který vůbec nedefinuje to, jak moc jsme dobří nebo špatní. Naopak jde o subjektivní názor jednotlivce, jehož rozhodnutí, jaké číslo napíše na kus papíru, je pouhým názorem a pohledem z jednoho úhlu. Kdo má právo rozhodovat o tom, jestli jsme nebo nejsme dobří? Kdo ví nejlíp, co a kolik víme, umíme? Nikdo. Nikdo krom nás samotných.

Víte, když jsem chodila na střední školu, paní učitelka, která se nás snažila naučit grafy funkcí, nerovnice, posloupnosti, logaritmy, derivace a integrály, se domnívala, že nejlepší způsob výuky bude, když nás bude srovnávat se svým, tehdy 10letým synem, který tyto nejdůležitější věci na světě, na rozdíl od nás, již dávno zvládal. Nikdy jsem z matematiky na střední škole, nedostala lepší známku, než trojku. Pamatuju si, jak mě strašně bolel žaludek, před každým zkoušením nebo písemkou. Takhle to je správně? Opravdu to bylo nutné, paní učitelko?

Pamatuju si, jak jsem nějaký čas měla opravdový zájem se matematiku naučit, přesně, jak si paní učitelka přála. Pokaždé, když jsem seděla v jejím kabinetě, moje sebevědomí klesalo, trpělo a klesalo. Její nadřazený, mnohokrát arogantní projev, ve mně probudil pocity méněcennosti, strachu a úzkosti. Připadala jsem si strašně. Naprosto neschopně, hloupě a s pocitem, že takhle důležitý věci, které po mě paní učitelka žádá, já v životě nemohu pochopit. Že jsem prostě totálně tupá. Že v životě nic nedokážu.

Přijala jsem její hru, naprosto oddaně jsem uvěřila, že pokud nezvládnu tento způsob výuky, pokud nezvládnu matiku, nebudu nic. Nechala jsem se oblbnout a uvěřila jsem, že učitelka je ta, která ví nejlépe, kdo jsem. Uvěřila jsem, že ona je mou největší autoritou. Zapomněla jsem na sebe. Na svou vnitřní autoritu. Na to, kdo skutečně jsem. Na okamžik jsem se ztratila a uvěřila hloupostem.

Naštěstí dnes, kdy jsem se svou vnitřní autoritou nerozlučně spojená, mohu paní učitelce vzkázat, že za těch 8 let od maturity, jsem našla perfektního tátu svým dvěma skvělým synům. Žiju téměř 10let v partnerství, které mne dělá šťastnou. Cestuju a poznávám svět. Buduji projekt pro ženy, v kterém vidím smysl a který mne naplňuje. Pomáhám ženám nalézt jejich vlastní sebe-hodnotu, a i když jim neumím vysvětlit logaritmy, vzorečky a rovnice, umím v nich probudit to, co se školní systém snažil ve mně zabít. Ve svých 27 letech mám vše, co je pro můj život opravdu důležité. Jsem schopná, dnes už to vím.

Jak řekl Albert Einstein: “Není důležité, co dokážeš ve škole. Je důležité, co dokážeš v životě.” Tak až vaše děti, přinesou v pátek vysvědčení, zkuste na to myslet 🙂

Nejnovější příspěvky:

Uvidíme se na Facebooku:

Sledujte mě na Instagramu: